Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Vrcholová kostní hmota neboli PBM (zkratka pochází z anglického názvu peak bone mass) je maximální obsah minerálů v kostní tkáni, kterého člověk dosáhne během svého života. Vrcholové kostní hmoty je obvykle dosaženo mezi 25. a 30. rokem života, kdy se začne měnit poměr rychlosti tvorby kostí a resorpce kostní tkáně. Po 30. roce života se více kostní tkáně odbourává, než se vytváří. Mezi 40. a 50. rokem života se pak již resorpce kostní tkáně začne zrychlovat a převládnou přirozené procesy vstřebávání kostí. Z tohoto pohledu je podstatné si uvědomit, že čím vyšší je dosažená vrcholová kostní hmota, tím později dochází k výrazným degradačním procesům nebo ztrátě stability kosti. Vrcholová kostní hmota je proto důležitým faktorem, který souvisí s rizikem osteoporózy a zlomenin ve vyšším věku. Viz také kostní hmota, kostní tkáň.

Hustota kostní hmoty je zjednodušeně řečeno obsah minerálů v určitém objemu kosti. Hustota kostní hmoty se používá zejména při hodnocení pevnosti kostí a případného rizika vzniku osteoporózy. Viz také kostní hmota, kostní tkáň.

Kostní hmota je obsah minerálů v kostech. Viz také kosti, hustota kostní hmoty, vrcholová kostní hmota.

Vrcholový výdechový průtok (zkratka PEF pochází z anglického názvu peak expiratory flow) neboli vrcholová výdechová rychlost (zkratka PEFR pochází z anglického názvu peak expiratory flow rate) je maximální rychlost výdechu měřená pomocí průtokoměru – malého ručního zařízení, které se používá k monitorování schopnosti daného člověka vydechnout vzduch. Toto zařízení měří průtok vzduchu průduškami, a tím i stupeň obstrukce dýchacích cest. Vrcholový výdechový průtok se obvykle měří v jednotkách litrů za minutu (l/min).

Vrcholová výdechová rychlost je jiný název pro vrcholový výdechový průtok.

Resorpce kostní tkáně je odborný název pro vstřebávání kostí. Viz také resorpce, kostní tkáň.

Depozice kostní tkáně je odborný název pro tvorbu kostí. Viz také depozice, kostní tkáň.

Kostní matrix je mezibuněčná hmota (nebo též extracelulární matrix) kostní tkáně. Kostní matrix se skládá z organické a anorganické složky: Anorganická složka podmiňuje pevnost a tvrdost kosti a představuje přibližně 50 % celkové hmotnosti kostní tkáně. Nejhojněji jsou zastoupeny vápník a fosfor, které se v kosti vyskytují ve formě tzv. hydroxyapatitu. Organická složka, která zajišťuje pružnost kosti, je tvořena převážně kolagenem a různými dalšími proteiny, glykoproteiny apod. Kombinací organické a anorganické složky kosti jsou dány příznivé mechanické vlastnosti, které z kostní tkáně tvoří velmi odolnou, tvrdou, ale do jisté míry pružnou tkáň, která navíc hraje i důležitou roli v metabolismu vápníku a fosforu v organismu. Viz také kostní tkáň.

Kostní tkáň představuje specializovaný typ pojivové tkáně, která se od všech ostatních typů odlišuje tvrdostí a pevností. Kostní tkáň je základem všech kostí, a skládá se z kostních buněk a z kostní matrix. Viz také tkáň.

Kostní metastáza je zhoubný nádor, který se z původního (primárního) nádoru rozšířil do kosti. Viz také metastáza.